Jarní melancholické blues...? A kde je nějaké plus?!


Na vlnách pocitů.....

To je asi přesně to, na čem poslední měsíce všichni frčí! Každé rozhodnutí, ať už naší slavné vlády, v rodině nebo v práci znamená vlnu pocitů, emocí, které dokáží být natolik silné, že by si občas mnoho z nás našlo raději nějakou skrýš, než, aby čelili tomu strašnému tlaku, který tyto pocity a emoce dokáže probudit.


Přišlo jaro...

A s ním i mnohá rozvolnění, která dosud nepřinesla vlastně žádnou úlevu... Možná kromě toho, že se můžete podívat i do jiného okresu, než ve kterém jste dost dlouhou dobu setrvávali... Napětí vzrůstá a sílí a i ten, kdo má vůli a kráčí k cíli si uvědomuje, kolik času, peněz, energie a nervů stojí udržet to, co je jeho... To, co léta budoval... To, co ho živí... To, co má rád a nechce o to přijít...


A s tím nesouvisí pouze práce, ale i vztahy! Neboť pracovní a finanční situace se emočně odráží i v tom nejcennějším co máme... Tedy... má to ten, komu to bylo dopřáno... RODINA!

Nedávno jsem seděla s těmi nejbližšími. Povídali jsme si, smáli se a probírali mnoho věcí. Samozřejmě i těch méně příjemných, protože život dávno není jen o pozlátku... Ale především o tom, jak přežít, vydělat a mezitím vším stresem si najít ty chvíle, které nás naplní, dobijí a budeme na ně s láskou a úsměvem vzpomínat.

Jak jsem tam tak seděla, zaplavil mě hodně zvláštní pocit... Možná až mrazivý! V ten okamžik, jsem i přes všechny problémy a občasné neshody, které jsou obvyklé cítila, že tahle obyčejná chvíle s nejbližšími není absolutně nic samozřejmého, a to i přesto, že ona chvíle nebyla ničím výjimečná. To, co působí jako samozřejmost, je dnes velká vzácnost! To, že se sejdete ve zdraví... To, že můžete komunikovat... To, že se můžete škádlit a smát... To, že je cítit láska... RODINA!



I přesto, že nás opustilo mnoho lidí, ať už nejbližších nebo někdo z přátel a známých ( a to ne pouze kvůli Covidu...), zůstalo nám něco velmi cenného... Byť je bolest sebevětší, nikdo nám nevezme naše VZPOMÍNKY!

Právě z těch nyní žije velká většina naší populace. Vidím to nejen na terapiích, ale i mezi lidmi, které často potkávám a mluvím s nimi.

Fráze typu:

"To byly časy!"

"Kéž by tu byl/a s námi!"

Neměl/a ještě odcházet!"

"Vzpomínáš?"

"Snad to ještě někdy zažijeme...!"

A mnohé další...


Ať už procházíte jakoukoli fází, uvědomte si, že život je jen jeden a nikdo nám nevrátí náš čas, který máme prožít jako lidé a ne jako nesvobodná zvířata, která se dřou, aby jim to ostatní mohli zhatit.

Ať už je vaše situace sebesložitější, nic nestojí za vaše zdraví a vaše štěstí!

Vy jste jedineční a s tím i vše, co jste doposud dokázali!

Nenechte ovlivnit bolestí a trápením svou psychosomatiku... Važte si sami sebe a těch "normálních" věcí, které jsou ve skutečnosti pokladem vaší duše... A bez kterých byste to "jednoduše" nebyli vy!




Zde vidíte otevřené dveře, které symbolizují pro každého z nás něco jiného...

Svobodu, útěk, nezávislost... To, že odešel někdo nebo odešlo něco, co bylo vaší součástí a to vás nutí trpět a být nešťastní...

Rozpadá se zdraví občanů, radost dětí, mnoho rodin, mnoho životních příběhů a mnoho podniků!

Uchovejte si své já a to, pro co jste doposud žili! Buďte šťastní za každý "obyčejný" den a užívejte si, co to jen jde! Protože pocity z plně prožitých chvil nejdou ničím nahradit a poté nám vzniknou další VZPOMÍNKY, které rozlijí teplo do našeho těla a vykouzlí nám úsměv na rtech...


"Až vzpomínky se objeví, vzduch se oteplí a stín v srdci rozezní... Zhluboka se nadechni, vzhůru na nebe pohlédni a s radostí vyjekni! Jak na světě jsi rád a nechceš si s osudem hrát... Jen dál v úplňku se smát..."


Tak se těším zase za měsíc, u mého pravidelného blogu!


Autor:

Šárka Němcová

26.4. 2021